Každý rok se s příchodem Silvestra opakuje stejný scénář. Sociální sítě zaplaví fotografie mrtvých zvířat, nejčastěji ptáků, doplněné dramatickými popisky: Oběti ohňostrojů. Bez zdroje, bez kontextu, bez ověření. Přesto jsou tyto snímky vydávány za nezpochybnitelný důkaz, že ohňostroje zabíjejí.
Tohle už dávno není diskuse o ochraně zvířat. To je učebnicový příklad propagandistické metody: silný obraz, emotivní text a nulová snaha o ověření reality.
Starý příběh, stále stejné otázky
Aktivisté často vytahují článek z roku 2021, který informoval o tom, že v Římě na Silvestra ve větším počtu uhynuli ptáci, údajně vyplašení rachejtlemi. Článek se stal jedním z hlavních pilířů argumentace proti ohňostrojům napříč Evropou.
Jenže se nabízí zásadní otázky, které si kupodivu nikdo neklade:
- Byla provedena pitva?
- Byla vyloučena otrava?
- Bylo zjištěno, zda ptáci neměli předchozí zdravotní problémy?
- Existuje přímý důkaz příčinné souvislosti?
Odpověď je jednoduchá: ne. Emocionální tvrzení nahradilo fakta.
Když mrtví ptáci neslouží správnému příběhu
Zajímavé je, že stovky mrtvých ptáků jsou v různých obdobích nalézání po celém světě, tyto nálezy nesouvisí s pořádáním ohňostrojů.
Třeba ve velšské vesnici a to v únoru 2022, tedy dlouho po oslavách Nového roku.
Březen 2020, poblíž města v Missouri nalezeno více než 1 000 mrtvých ptáků.
Únor 2022, Mexiko, stovky žlutohlavých špačků byly natočeny, jak padají z nebe.
Březen 2025. Úřad pro ochranu životního prostředí Nového Jižního Walesu vyšetřuje hromadný úhyn ptáků v Newcastlu.
Tyto příběhy však aktivisté ignorují. Proč? Protože se nehodí do předem připraveného narativu.
To je podstata problému: nehledejme pravdu, hledejme munici.
Aktivismus jako byznys
Pro část těchto tzv. ochránců se z boje proti ohňostrojům stal plnohodnotný obchodní model. Granty, dotace, mediální prostor, dary. Čím silnější emoce, tím lépe. Fotografie mrtvých zvířat fungují jako ideální nástroj, šokují, vyvolávají pocit viny a umlčují racionální debatu.
Jakmile se někdo zeptá na data nebo důkazy, je okamžitě označen za necitlivého nebo nepřítele přírody.
Nepohodlná statistika
Pokud by šlo skutečně o ochranu zvířat, museli bychom se bavit o jiných, mnohem zásadnějších problémech:
- Pod koly aut každoročně zahynou řádově vyšší počty zvířat.
- Nárazem do oken a prosklených fasád budov umírají miliony ptáků ročně.
- Elektrická vedení, větrné elektrárny a pesticidy mají na faunu prokazatelně větší dopad než několik hodin oslav ročně.
O těchto tématech je ale ticho. Proč? Protože zákaz aut nebo skleněných budov by byl politicky i společensky neobhajitelný.
Osobní zkušenost, která se nehodí
A nakonec jedna nepohodlná, ale důležitá poznámka. Den po silvestrovském ohňostroji jsme dvě hodiny procházeli okolí, kde byl ohňostroj odpalován. Hledali jsme uhynulá zvířata, ptáky, cokoliv, co by odpovídalo apokalyptickým scénářům ze sociálních sítí.
Nenašli jsme ani jediné mrtvé zvíře.
Je to zvláštní. Pokud by byly fotografie a tvrzení aktivistů pravdivé a běžné, musely by být následky viditelné všude. Nejen na pečlivě vybraných snímcích bez původu.
Emoce nejsou důkaz
Debata o ohňostrojích je legitimní. Ale nesmí být postavena na manipulaci, neověřených obrázcích a emocionálním vydírání. Pokud má být něco zakazováno, musí to stát na datech, důkazech a otevřené diskusi, ne na propagandě.
Jinak nejde o ochranu zvířat, ale o prosazování ideologie za každou cenu.
Snímky Labutí z roku 2020 které kolují po internetu jsou také velmi často používány jako argument aktivistů.
Zde se ovšem také naskýtají otázky: chybí zásadní věc – důkaz.
Způsobil to organizovaný velký ohňostroj?
Nebo mentálně narušený jedinec který hází petardy po zvířatech? Vždyť narušených jedinců je kolem nás spousty. Sadisti, kteří nosí banány s napíchanými jehlami do zoologických zahrad, kladou otrávené návnady na vaše psy, a tak podobně.
To že někdo napsal nějaký popis k fotografii ještě neznamená že to je pravda.
Používat kritické myšlení a rozum, je základní pravidlo jak nenaskakovat na žádné nepravdivé, zmanipulované nebo polopravdivé narativy.
