Kauza Spořitelna vs VŠE vs Ševčík je skutečný megabizár.

Spořitelna VŠE Ševčík

A to co se rozpoutalo, když jsem banku, ve které mám docela dlouho, docela dost peněz upozornil, že se mi nelíbí, když se banky montují do politiky a zneužívají sponzoring k nátlaku na jiné instituce, to byla opravdu přehlídka uvědomnělého svazáctví a demagogie.

Jen pár věcí k tomu. To že bance jako její klient napíšu, že se mi nelíbí jejich politika, není žádné omezování svobody slova, jak se snažil naznačit člověk s IQ probiotických kultur v jogurtu, ale můj soukromý názor k vyjádření banky. Banka nechť si sama zváží, zda je jí přednější anonym na twitteru, nebo reálný klient.

Proč jsem se tak vyjádřil? Protože banky začínají fušovat do politiky více než je zdrávo. Tak kupříkladu vám nedají půjčku/úvěr na zcela legitimní a legální byznys, protože není dost uvědomnělý, eko, nebo bio. Zbrojaři, majitelé střelnic, politicky závadné instituce, ale i provozovatelé neprogresivních elektráren, by vám řekli své. Sám znám takových několik. Kdo by snad nevěřil, něchť si nastuduje co znamená zkratka ESG.

V zahraničí jsou soudruzi ještě dále a tak kupříkladu „závadným“ občanům, kteří mají kupříkladu špatné názory na internetu, ruší účty a platební karty, což se skutečně děje. Dělají to banky, PayPal i vydavatelé karet. To má ale jeden takový háček. Člověk v naší společnosti musí mít účet, protože jakákoliv větší transakce musí probíhat elektronicky. Za hotovost si už auto nekoupíte a většina zaměstnavatelů vám nevyplatí výplatu.

Banka je tedy instituce, která by měla být vrcholně apolitická a nestarat se o názory svých klientů a nesnažit se vychovávat ani společnost, ani ty klienty. To ovšem není dnes už pravda. V některých bankách už jsou oddělení na řešení ESG, tedy Environmentálních, Sociálních a Governance kritérií, větší, než oddělení zaobírající se vyděláváním peněz. A několik takových uvědomnělých bank minulý měsíc zkrachovalo.

Navíc pokud stát míní podobnou diskriminaci tolerovat, ale zároveň po svých občanech požaduje bezhotovostní platby, měl by zřídit asi nějakou státní banku pro dezoláty, kterým uvědomnělé banky zruší účet. Jinak se z nich stanou bezdomovci.

Já nechci mít účet v bance, která se takto chová. Stejně jako nechci, aby se popeláři rozhodovali, jestli mi vyvezou popelnice, na základě mého sociálního kreditu.

Je přitom zajímavé, že stejní lidé, kteří strašně křičí, když si majitel restaurace určí, koho bude obsluhovat ve svém podniku, nadšeně hýkají, když banka lustruje svoje klienty.